Naše poslední výprava roku 2022 směřovala k našim sousedům na Slovensko. Ulovit hlavatku byl můj velký dětský sen, kdy jsem jako malý kluk prohlížel rybářské časopisy a snil jsem, že jednou vyrazím na tuhle rybu. Výpravu jsme plánovali dva roky, nebylo úplně snadné dostat povolení a také jsme zjišťovali všechny možné informace, kam vyrazit, jaké navázat streamery, jakým stylem chytat, v jakým místech atd. Hlavatku jsem nikdy dříve živou neviděl, pouze vypreparované a ve Slovinsku jednu uhynulou. Pro tuto královskou rybu jsme zvolili krásnou slovenskou řeku Hron. Den D nastal ve středu 7.12 v podvečer, kdy jsme vyrazili na 4hodinovou cestu do Banské Bystrice. Po příjezdu a ubytování jsme si dali pivo a šli jsme spát. Následující den jsme vyrazili omrknout celý úsek Hronu, na který nám platila povolenka. Přes město Banská Bystrica je úsek chyť a pusť, nad a pod městem jsou úseky, kde je možné vzít si rybu, jejíž míra je 80 cm. Pro nás trochu překvapení, neboť hlavatku považuji za královskou rybu a nedovedu si představit, že bych ji měl usmrtit. Řeku jsme začali oťukávat kolem druhé hodiny, volili jsme devítkové pruty s plovoucíma šňůrama a přírodníma streamerama. Házíme až do tmy, ale záběr nepřichází, no nebude to jednoduché, ale na to jsme zvyklí. Nutné také podotknout že ne všude a všechna zajímavá místa můžeme prochytat, někde máme za sebou vysoké břehy, jinde zase stromy a podobné překážky. Druhý den ráno vyrážíme na jiný úsek řeky, házíme do oběda a opět bez kontaktu. Po obědě to jdeme zkusit více proti proudu, začíná hustě chumelit, na jednom místě vidím, jak pode mnou zalovila hlavatka, nabízím ji několikrát streamer, ale nic. Sněžení přechází v déšť, chytáme až do úplné tmy, ale hlavatka nikde. Přes noc spadlo 30mm deště a v sobotu ráno je řeka jednou tak velká a úplně hnědá. Navíc jsem v noci dostal zimnici, horečku a není mi úplně nejlépe. Podle místních bude trvat až tři dny, než řeka opadne, to nejsou vůbec pozitivní zprávy. No alespoň se můžu kurýrovat horkým čajem. Odpoledne nám to nedá a vyrážíme to alespoň zkusit. Voda je jako kakao, chytáme asi 2 hodiny a vzdáváme to. V neděli je řeka jen o špetku čistší, ale pořád v podstatě nechytatelná. Libor si jde alespoň spravit chuť na rybník s duháky do Banské Bystrice, já zalehnu do postele a snažím se trochu vyležet neboť jsem měl v noci opět zimnici. Na oběd si dávám jen polévku a v jednu hodinu přeci jen vyrážím. Prochytávám v podstatě jenom místa kolem břehů. kde není takový proud, Libor mi kolem 4té hodiny příchází náproti, zkoušíme ještě chvíli házet, ale opět nic, což nás v takto velké, špinavé vodě ani nepřekvapuje. Jsme trochu zklamaní, že jsme v podstatě ztratili dva dny, ale v pondělí přichází nová naděje. Voda v řece je opadlá, lehce šrmnclá a vypadá velice dobře. Jedeme zkusit další úsek řeky, kde jsme ještě nechytali. Hodiny a hodiny házíme a házíme, ale hlavatka nikde. Stává se z toho takový nedosažitelný cíl. Potom v jednom místě mí opakovaně atakuje nástrahu menší ryba cca 40 cm, jestli to je malá hlavatka netuším. Měním streamera za těžšího a na druhý nához přichází nepatrné drcnutí do prutu. Zasekávám a je tam! Ten pocit po tolika hodech a dnech je nepopsatelný, hlavatka v podstatě zajíždí do půlky řeky a stojí na místě. Poté se rozjíždí po proudu , musím za ní, dělá několik výpadů a několikrát se vytáčí u hladiny. Od záseku je to asi 200m, pak ji přeci jen unavenou podebírám. Neskutečně nádherná, vyžraná ryba. Poprvé v životě ji vidím živou a ještě jsem ji ulovil, jsem hrozně šťastný. Pořizujeme několik fotografií, neměříme ji, ale odhadem má cca 85cm pouštíme ji zpět do řeky. Máme oba velkou radost. Po tomto úlovku se zahříváme horkým čajem a jdeme pokračovat v lovu, Libor jde proti proudu, já pokračuji dál v prochytávání klidnějšího, táhlého úseku. Na konci tohoto úseku je menší splav, nad ním vidím u pravého břehu zalovit hlavatku, nabízím ji několikrát opatrně streamera, ale bez kontaktu. Pod splavem dávám několik náhozů a přichází jakoby vázka, zvedám prut a na něm je ryba, hlavatka je ovšem málo zaseklá a tak u hladiny zatřepe hlavou a ztrácím ji. Potom se potkáváme s Liborem, který mi vypráví podobnou zkušenost, má jakoby vázku, zvedne prut a je tam ryba, jeho hlavatka si to zamíří několik metrů po proudu a taky o ni přichází. Alespoň víme na co si dávat pozor. Chytáme až do tmy, ale další kontakt už nepřichází. Poslední den vyrážíme velice brzy, volíme stejné místo, je hodně velká zima a neustále bojujeme se zamrzajicími očkami na prutech. Den se postupně vyjasňuje, chytáme až do oběda, ale ani jednomu z nás záběr už nepřichází. Loučíme se tedy s řekou, dáme si oběd a jedeme domů. CO říci závěrem? Ulovit hlavatku na muškařský prut, není opravdu jednoduché, potýkali jsme s řadou věcí, které musíme do příště vyladit. Jedna z nich je, více dopředu sledovat počasí v dané oblasti, některé streamery ještě více zatížit, aby se dostaly blíže ke dnu, zasekávat i nepatrné zadrhnutí ve vodě, no a nakonec házet, házet a zase házet, mít štěstí a počkat až se to krásné měděné torpédo splete.
