Pstruh obecný – obnovení populace přírodní cestou
V tomto článku popíši naše osobní zkušenosti při obnově populací pstruha potočního. Jak je nám všem dobře známo, populace pstruhů potočních dostala za posledních pár let těžce na zadek. Důvody jsou asi jasné nízké průtoky řek a potoků v letních měsících, slabé zimy bez mrazů a sněhu, vodní překážky a MVE, polutanty a jiné látky ve vodě, nevhodné úpravy koryt, predátoři, špatné hospodaření na některých revírech a další. To vše vede k tomu, že pomalu o pstruhy přicházíme. Problém, který nastal u nás, spočíval hlavně v tom, že jsme od roku 2000 postupně přicházeli o generační ryby, nejpravděpodobnější příčinou tohoto úbytku byla vydra, která byla do našich revírů právě v rámci projektu Natura 2000 tohoto roku vysazena. Úbytek pstruhů a hlavně těch generačních a ryb starších 3 roky kooperoval právě s tím, jak se vydra pomalu rozšiřovala a houstla její populace. Běžně jsme na fotopastech měli i 7 vyder naráz a to opakovaně. Nešlo však jen o jarní období, tedy matku s mláďaty, několik vyder pohromadě, zjevně dospělých jedinců jsme potkávali v každém ročním období. Dá se však říct, že postupem času se pstruzi na vydru adaptovali a na našich revírech nemáme problém s nedostatkem ryb. Kde je však situace stále velice špatná tak na malých chovných potocích. Zde nám přestaly generační ryby úplně táhnout a vytvářet nové populace. V potůčcích, kde za mého dětství běžně byli pstruzi za každým kamenem zejí prázdnotou. Líheň naši MO nebyla v provozu a tehdejší vedení nemělo ani zájem tuhle situaci řešit. Tím pádem jsme nemohli zkoušet umělý výtěr a následné vypouštění plůdku. Dnes je situace jiná, vychováváme si vlastní generačku, líheň se zprovoznila a tento rok bychom rádi vyzkoušeli umělý výtěr i inkubační boxy. Nyní se podíváme na to, jak se nám povedlo navrátit populaci pstruha do dvou našich potoků přirozeně. Ze začátku cca 3 roky nazpět jsme zkoušeli sadit PO ve věku 1-3 roky přímo do chovných potoků, tohle však nemělo žádný výsledek, ryby vždy poproudově migrovaly do hlavního toku a neudržely se. Měli jsme to štěstí, že nám vybudovali malý rybníkv lese u chovného potoka a přítok byl volen přirozeně tedy ne žádnou rourou. V přítoku do rybníka jsme vybudovali několik prahů, aby se zde drželo více vody a ryby měly tak snadnější cestu dostat se do chovného potoka. Do rybníčku jsme vysadili několik PO ze dvou našich hlavních revírů, také jsme zde vysadili střevli potoční a hrouzka, který měl sloužit hlavně jako zdroj přirozené potravy pstruhů v rybníce. Do samotného rybníka jsme umístili několik kameninových i betonových rour různých šířek aby se měli pstruzi kde schovávat před predátory. Břehy jsme osázely borovicí, to aby postupně vrhala na vodu stín a rybník se tak méně prohříval, také jsme vysadili listnáče, lípu, jilm a další aby se zvýšila biodiverzita kolem rybníka a stromy přítáhly více hmyzu. Do samotného rybníka jsme ještě na několika místech vložili několik smrkových větví, aby se na nich mohl vyvinout vodní hmyz. Zkrátka jsme se snažili vytvořit rybám co nejlepší podmínky. Rybník jsme pravidelně kontrolovali a pozorovali změny, jako první se vytřeli hrouzci, kteří jsou dnes v rybníce hojně zastoupeni. Na podzim jsem jezdil každou volnou chvilku k přítoku rybníka a sledoval, jestli pstruzi skutečně vytáhnou. První rok jsem tah nezaznamenal, ovšem na jaře jsem pod prahy přítoku uviděl dva malé pstroužky. Měl jsem hroznou radost a dokonce jsem zaznamenal i tah střevlí do přítoku. Druhý rok na podzim už jsem viděl několik dospělých ryb, jak jsou vytažené až do chovného potoka a připravují se na tření. Následující jaro se potok hemžil malými pstroužky, narážel jsem na ně v podstatě pod každým prahem a ta radost byla obrovská. Do potoka se postupně začal vracet život, bylo vidět, jak pstruzi rostou a rozšiřují se po i proti proudu. Třetí rok byl hrozně suchý podzim a málo vody. Nezaznamenal jsem tah až do chovného potoka, nicméně se pár pstruhů vytřelo hned v přítoku do rybníka. V zimě se objevily skluzavky do rybníka od vyder a také pár dobráků si zde zašlo sem tam se žížalou nebo třpytkou zapytlačit. Úbytek ryb byl patrný, tak jsme populaci v rybníce opět posílili staršími rybami. Letošní podzim bylo hodně vláhy a pozoroval jsem pstruhy několikrát táhnout. Jaro ukáže. Nedá se říct, že by situace v potoce byla už zachráněná nic méně si myslím, že jsme na dobré cestě. Využil jsem této zkušenosti a vysadili jsme PO i do dalšího rybníku, tentokrát MP revíru, který napájí chovný potok, prosadili jsme si celoroční hájení PO na tomto revíru a budeme čekat, jaké to ponese do budoucna ovoce. Co říci na závěr? Myslím si, že po celé naši republice je dost vhodných chovných rybníků, nádrží, pstruhových i případně mimopstruhových revírů, které jsou vhodné k takto přirozené obnově populace. Je dobré si je vytipovat a zkusit to, důležitý je přirozený přítok, aby nám mohly ryby migrovat na trdliště. Z mé zkušenosti také vím, že pstruh má ve vhodné stojaté vodě daleko více potravy a roste podstatně rychleji a do větších rozměrů. Zároveň nám nikde nesplave a máme tak zajištěnou určitou zásobu ryb na daném místě. Myslím si, že pokud jsme schopni vytvořit rybám vhodné podmínky, není obnovení jejich populace zase tak složité, příroda je v tomhle mocná. Přeju všem kdo se nechají inspirovat hodně zdaru a pro případné dotazy mě neváhejte kontaktovat na e-mail: rivulet.eshop@gmail.com
