Norsko- norská jezera
V tomto článku se zaměříme na norská jezera, jelikož muškaření v norsku je velmi pestré vezmeme to postupně a zkusíme Vám nastínit naše zkušenosti z jezerního chytání v Norsku.
V Norsku je tisíce jezer, od malých po dejme tomu 5 ha až po obrovská jezera několik stovek i tisíc ha velikých. My jsme vyzkoušeli hodně jezer a můžu s klidem napsat, že je to to nejtěžší chytání a zároveň i největší výzva. Řekneme si proč, jednak je to pro nás české muškaře naprosto neznámé prostředí, velice rozlehlé a složité, dále je potřeba si uvědomit, že chytáme divokou rybu, tedy ne duháky v rybníku a tomu musíme přizpůsobit i náš lov. Je víceméně jedno na jakém jezeře začneme chytat, důležité je znát rybí obsádku, většinou budeme cílit na divokého jezerního pstruha, ale v norských jezerech jsou i síhové, lipani, arktičtí siveni, okouni a štiky. Povolenku můžeme zakoupit na benzinových pumpách, rybářských obchodech, kempech, informačních centrech nebo i on-line. Je dobré se při koupi zeptat na druhy ryb a místa, prodávající, pokud jsou sami rybáři velmi ochotně poradí. U některých povolenek dostaneme i mapky jezer a ryby, které v nich žijí. Podle velikosti jezera, na kterém chceme chytat přizpůsobíme i náš lov, můžeme chytat ze břehu, boatu nebo loďky. Vždy záleží na místě a síle větru. Málokdy jsme potkaly na jezerech nějaké další rybáře, a když už tak většinou vláčkaře. Takže tady moc rad neposbíráme a je to na nás. Jezera jsou velmi rozmanitá, přes mělčí rašelinná zarostlá rákosem, až po rozsáhlá hluboká, skalnatá horská atd. U jezerního chytání platí, že čím horší počasí, vítr, déšť, tím lepší, alespoň nám se to takhle osvědčilo. Pokud jsme poprvé u jezera, kde jsme nikdy před tím nechytali, snažíme se najít místa, kde jsou zátočiny, rákosiny kolem břehů, přítoky potoků a řek, nějaké zlomy ve vodě, mělké špice, které vybíhají do vody apod. Velice důležité je sledovat vítr, ten nese potravu do určitých míst a budou tam ryby. Doporučujeme prut 5-7 Aftma,9-9,6 stop, většinou chytáme s plovoucí nebo intermediální šňůrou. Návazec volíme poměrně dlouhý 4-5m. Naše osvědčená sestava je o dvou muškách, Vždy volím tuto kombinaci a to koncovou mušku nevýrazné barvy, většinou černé nebo přírodní bažantí marabu a nad ní 1,5-2m malou nymfu se zlatou hlavou nebo nějakého pestřejšího pakomára, popřípadě obráceně, malou nevýraznou třeba černou přívěsku a trochu pestřejší koncovou mušku jedna z nich vždy slouží pro upoutání pozornosti ryby a většinou máme rybu právě na tu druhou mušku. Pokud záběry nepřichází, mouchy měníme, nám se ovšem osvědčilo používat spíše přírodnější barvy. Při chytání ze břehu je důležité se neustále pohybovat, vějířovitě prochytat místo před sebou, potom se posunout o 50- 100 metrů zase prochytat a pokračovat dál. Když narazíme na přítoky, kosy nebo rákosiny prochytáváme pomaleji a více měníme mušky. Pokud máme záběr a rybu ztratíme, nezůstáváme dlouho na stejném místě, pakliže to byl jezerák z největší pravděpodobností znovu nezabere. Tohle platí při lově jezerního pstruha a arktického sivena, pokud budeme cílit na síhy, je lepší vyplout na otevřenější vodu, ale záleží na velikosti jezera, dají se chytat i ze břehu. Lipani často bývají u přítoků do jezer nebo v místech, kde se jezera přelívají. Se štikami a okouny moc zkušeností nemáme a cíleně jsme je zatím nelovily, byly to spíše náhodné úlovky při chytání jezerních pstruhů. Lurky vodíme velice pomalu, pokud záběry nepřicházejí, můžeme zkusit rybu vyprovokovat agresivnějším chodem. Při chytání s intermediální nebo potápivou šňůrou zkoušíme chytat v různých hloubkách, je dobré si přibližně spočítat, jak dlouho jsme nechali šňůru propadávat, v případě záběru budeme zhruba vědět, v jaké hloubce jsou ryby. Jezerní pstruh je mazaná ryba, v případě že nemáme záběr, tak zkusíme chytat jen na jednu mušku, protože dvě mušky mohou rybu někdy spíše odradit. Důležité je pořád sledovat vodu, někdy jsou ryby aktivní a ukazují se u hladiny. Pokud se uklidní vítr a ryby začnou sbírat, můžeme přejít na suchou mušku. Tady se nám opět osvědčily mušky přírodních barev z materiálů CDC, samozřejmě se musíme koukat kolem sebe, jaký hmyz se nad vodou pohybuje. Důležité je dávat opravdu pozor při pohybu kolem jezera, ať už na skály, kde můžeme uklouznout nebo na rašelinné půdy, kde se dá lehce zapadnout po pás a není jednoduché se odtud dostat. Norsko je prostě divočina a zvláště v odlehlejších oblastech to není sranda. Jestli jsme na větším jezeře a potřebujeme loďku, tak se dají většinou půjčit v nějakém kempu okolo jezera, ale chce to chvíli hledat ne vždy to je snadné a lepší je si tyhle informace zjistit dopředu. Ovšem muřkaření z loďky není úplně jednoduché, pokud nemáme padák, loďka se nám kolikrát různě otáčí, žene ji po vodě vítr a podobně, můžeme ji však dobře využít na přejíždění a zkoušet zajímavější místa ze břehu. Buďte opět velice opatrní a mějte záchranné vesty, jednou se mi stalo, že jsem chytal z loďky na otevřeném jezeře při docela silném větru. Zabral mi pěkný jezerák a když jsem ho zdolával, tak mí z loďky vypadly vesla , která nebyly nijak připevněná, naštěstí jsem je stihnul chytit a vše dobře dopadlo i pstruha se podařilo zdolat J Belly boat je ideální na menší jezera, kvůli přejíždění na kratší vzdálenosti, velice se osvědčil v místech, kde nejde házet ze břehu ať už kvůli zarostlému břehu, nebo rašelinných půdách na které je nebezpečné chodit. Další výhoda boatu je jeho ovladatelnost a to, že si ho můžeme pomocí ploutví natáčet, jak potřebujeme.
Na závěr bych řekl, že nejkrásnější na jezerním muškaření, při chytání divokých ryb je to, když vám ten záběr příjde na úplně neznámé vodě je najednou na prutě ryba a ikdyž není třeba veliká tak je pro nás ta nejcennější, protože jsme ji dokázali přelstít.
Přejeme Všem, co se rozhodnou zkusit ulovit divokého jezerního pstruha nebo i jinou rybu mnoho štěstí!!
