V červnu roku 2020 jsme se vydali navštívit řeku Alto Sarca v Itálii v oblasti Trentina. Byl to první covidový rok a tak jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli se vůbec do Itálie dostaneme. Vše naštěstí dopadlo dobře a po zdlouhavé celonoční jízdě přijíždíme ráno do Trenta. Odtud se vydáváme směrem do hor do malého městečka Ponte Arche. Naším cílem je tahle krásná italská řeka a rádi by jsme dostali na prut pstruha mramorovaného nebo hezkého potočáka. Řeka Alto Sarca je revír chyť a pusť, povolenka se kupuje on-line na stránkách: https://www.trentinofishing.it/en. Na této řece jsou i úseky s trofejními rybami, mi jsme je však vynechali, protože tlak muškařů tam byl enormní. Hledali jsme proto místa, která jsou odlehlá a nebude zde veliký tlak rybářů, nad městečkem Ponte Arche je krásný úsek, avšak na ryby žalostný, množství kormoránů na vodě dávalo jasné vysvětlení. Výše proti proudu je řeka přehrazena v jakési jezero s názvem Lago di Ponte Pia, jsou zde kapři, štiky, pstruzi a hodně tloušťů. Tady jsme chytli pouze jelce menších velikostí. Další den jsme vyjeli vysoko proti proudu nad městečko Pinzolo. Řeka je zde ledovcové šedé barvy a ikdyž revír pokračuje ještě daleko proti proudu, připadalo nám jak kdyby tady ani ryby už žít nemohli a taky jsme neměli jediný záběr. Sjíždíme proto zpátky pod městečko Ponte Arche, kde z mostu sledujeme krásnou řeku zasazenou v kaňonu. Náš největší problém byl v tom, jak se dostat k vodě. Všude okolo byly dlouhé srázy asi 300m a slézt k řece bylo nemožné. Nakonec nacházíme alespoň jednu cestu, je sice dlouhá od půlky hodně zarostlá a špatně průchodná, ale asi po hodině poměrně dost vyřízeni stojíme u vody. Co však nevíme, jestli vůbec tímhle kaňonem půjde projít směrem proti proudu a popravdě to byly mnohdy horolezecké výkony, ale zvládli jsme to. Byl to asi nejlepší úsek řeky, krásná místa s tůněmí, úplavy i proudy, mnohdy vytesaných ve skalách a z výšky na některých místech ještě padaly vodopády. Celý tento úsek jsme odchytali na francouzskou nymfu, dobře fungovaly zlaté kuličky i bobši z přírodní srsti zajíce, chytali jsme zdejší potočáky z nichž největší atakovali 40cm, sice to nebyly zrovna velikosti ryb, jaké jsme si představovali, ale pstruhů bylo hodně a měli krásné vybarvení. Tento kaňon , kterým jsme prošli o délce asi 3 km nám dal opravdu zabrat. Večer jsme usnuli jak mimina. Poslední den jsme se probudili do deštivého počasí a v Sarce teklo kakao. Plán byl jasný jdeme zkusit jezero Molveno. Tohle jezero k nám bylo nejblíž, dobře dostupné a hlavně se zde mohlo chytat z belly boatu. Z ryb se zde vyskytuje jezerní pstruh, siven, okoun a jelec. Jezero je poměrně veliké s největší hloubkou 124m. Má krásně smaragdovou barvu a celé okolí je naprosto úchvatné. Po navázání prutů a přípravě boatů vyrážíme na vodu. Vypadá to nadějně, kolem nás hojně sbírají ryby a tak zkoušíme několik typů suchých mušek ovšem bezúspěšně. Nad jezerem vede elektrárna, která pouští přepadem vodu zpátky do jezera. Když se přepad otevřel začala z něj proudit voda s listama a vším možným a do toho začaly najíždět ryby. První je úspěšný Libor s pěkným jelcem asi 45cm. Já chytám záhy taky jednoho kolem 40cm. Obě ryby byly uloveny na pakomára přírodní tmavé srsti z divočáka. Potom nás jelci prokoukli a přestali se o naše mušky zajímat. Zkoušely jsme ještě jiná místa na jezeře i potápivé šňůry a různé typy jezerních mušek, ale krom jednoho malého pstruha už se nám více nepovedlo. Nevadí, na jezeře se každý úspěch počítá. Nepříjemností bylo, že Libor utopil svůj pětkový prut a cesta domů nás nečekala vůbec příjemná, protože nám na autě začalo hučet pravé ložisko, no zvládli jsme to, ale těch 1000km nebylo zrovna příjemných.
Závěrem bych napsal, že jsem nečekal na této řece tak velký tlak rybářů a tlak predátorů byl taky na některých místech enormní. Kdo však bude chtít tuhle řeku navštívit, určitě to stojí zato už jen kvůli té krajině okolo, ovšem doporučuji hledat místa, která jsou hůře přístupná a je tak větší šance na úlovek, třeba i kapitální, protože velké ryby tam určitě budou.
.png)
